MARTIN SLANINA

Lidové noviny | Nebudeš sedět v teple, řekl synovi otec

rozhovor Martina Slanina - Lidové noviny

 

26. února 2010

„Když táta zemřel, nebylo už možné se ho na nic ptát.

A musel jsem začít hodnotit lidi kolem, kteří najednou přicházeli a tvrdili:,S tátou jsem byl domluvený, že uděláš to a to.‘ Proto jsem udělal tlustou čáru a řekl:,U čeho jsem nebyl, o tom nevím, teď začínáme znovu od začátku,‘ “ říká Martin Slanina, jednatel rodinné české firmy Building SP. Firmu založili jeho rodiče. Martin se jejího vedení ujal v jedenadvaceti letech, když jeho otec náhle zemřel.

Když Emil Slanina v roce 1991 stavební firmu Building SP zakládal, bylo jeho synovi jedenáct. Její začátky tak má spojené s tím, že rodiče trávili víc času doma a v bytě 3+1 v pražské Hostivaři se začaly objevovat šanony, fax, první počítač, později před domem přibylo služební auto pořízené na leasing. „V roce 1993 jsme se přestěhovali do Sadské blízko Nymburka a tam už to začalo být o něčem jiném. Otevřely se první kanceláře, přišli zaměstnanci - to už byl office,“ vzpomíná Martin Slanina.

Oba ve stejném obleku Otec zakladatel pamatoval na to, že chce synovi firmu jednou předat, takže ho postupně začal brát s sebou do firemního provozu. „Jezdili jsme spolu třeba na stavební veletrhy do Německa. Otec dbal na to, abychom oba měli stejné obleky, které dával speciálně šít. Já je ve svém tehdejším věku samozřejmě nenáviděl. Do Německa jsme jeli osm hodin, někdy jsme tam zůstali přes noc, někdy, abychom ušetřili za nocleh, jsme o půlnoci nasedli do vozu a jeli zase zpátky.“

Jako gymnazista začal Martin Slanina docházet do firmy i na letní brigády. Zvedal telefony, pořizoval zápisy z porad, chodil do firmy rád, protože se o něm říkalo, že je to „synátor, budoucí šéf“. Když mu bylo sedmnáct, poslal ho přísný otec se slovy „nebudeš sedět v teple, musíš ven“ na zkušenou i do výroby. „Absolvoval jsem takové kolečko s vedoucími jednotlivých výrobních středisek, abych věděl, co kde je a jak to funguje. Pravda, když jsem měl recyklovat druhojakostní betonové tvárnice na drtiči, tak jsem třetí den ulehl.“

Po maturitě měl Martin Slanina slíbený rok v zahraničí kvůli výuce angličtiny, jenže maturita nedopadla úplně podle rodičovských představ. A přísný táta znovu zasáhl. „Řekl mi:,Když ses neučil, začneš makat.‘ A nastoupil jsem. Dostal jsem funkci, která byla sice jen na papíře, ale přece jenom jsem si sáhl na to, jak se dělá cenotvorba, jak se navrhují obaly výrobků, jak vypadá vnitřní komunikace. Po tři čtvrtě roce jsem dostal na starost jedno výrobní středisko a rok a půl nato přišla otcova smrt.“

V té době už ve firmě pracovala i Martinova sestra (dvojče), a otec tak delegoval stále víc věcí na děti. „Chtěl do důchodu, říkal, že si ho chce užít, koupil si kočár a koně a méně příjemnými věcmi začal pověřovat mě. Dá se říci, že zůstával ve firmě vizionářem, ale přenechával mi výkonnou moc. Nebylo to ale tak, že bych se vysloveně blížil k vedoucí pozici,“ vysvětluje Martin Slanina.

Chvíle zlomu Zdravotní stav Emila Slaniny se zhoršoval, tři měsíce strávil v nemocnici. Nepomohlo to. „Víte, že to nevypadá dobře, že je to táta a že může umřít, a přitom musíte v kanceláři řešit, co je nutné udělat hned a s čím počkat, až se vrátí. Dost věcí se takhle odkládalo až na jeho příchod. Na konci února 2003 zemřel, pak už nebylo možné se ho zeptat, co a jak. Místo toho jsem začal vnímat supy, kteří před sebou najednou měli někoho, koho brali jako naivního kluka, a viděli možnost z toho ne-li rovnou profitovat, tedy minimálně pozměnit věci ve svůj prospěch. Ale období, kdy nás přesvědčovali, že máme firmu prodat, dokud má po tátově smrti ještě nějakou hodnotu, trvalo tak rok maximálně. Také proto, že jsme celá rodina řekli ne. Tak hloupej jsem zase nebyl ani já, ani máma a sestra.“ Začínáme znovu Nové začátky přesto nebyly jednoduché. Spousta obchodů byla založena na osobních kontaktech Emila Slaniny a ne všechny se podařilo udržet.

Rodina proto hledala novou cestu. Obory, jimiž se původně rozmáchlá společnost zabývala ve své dosavadní éře, se tak postupně ořezávaly. „Věděl jsem, že není možné udržet současně betonárku, autodopravu i stavebnictví. Za táty vznikl třeba velký projekt na výstavbu sto třiceti bytů v Nymburce za 180 milionů korun. Z toho jsme odešli, neměl jsem odvahu jít do něčeho podobného. Zajímavé je, že město chtělo několikrát na projekt navázat, jednalo s dalšími investory, ale nikdy to nakonec nedopadlo.“ Tři různé provozy nestačily trhu, rodina se proto rozhodla vsadit jen na jeden z nich (stavebnictví) a ostatní činnosti předat do nájmů nebo ukončit. Po osmi letech se tak dnes profiluje jako výrobce betonových prefabrikátů a suchých maltových směsí. S tím souviselo i výrazné zredukování zaměstnaneckého týmu, na druhou stranu se rodina nebála investovat šedesát milionů do finské automatizované výrobní linky.

„Když to řeknu tvrdě, práce s lidmi mě hodně vyčerpávala. Bylo to i logické, hodně z nich se nechtělo zodpovídat o třicet let mladšímu člověku. Investice do linky byla odvážná, ale vyšla. Sestra se začala věnovat obchodu, tedy kontaktům s obchodními zástupci, expedici a odbytu, máma výrobě, kde si našla cestu k lidem v dělnické profesi. Umí i ve správných chvílích zvýšit hlas, což byla dřív tátova doména. Když v kanceláři zařval, věděla to celá budova. Já si kvůli tomu už v dětství vypěstoval k řevu averzi. Autoritu mám, ale chápu, že nejsme neomylní, a spoléhám na to, že když člověk udělá chybu, dokáže z ní vyvodit důsledky.“ Martin Slanina sám získal funkci jednatele, ale nejvíc se našel v marketingu a vnější komunikaci. „Důležitý základ mé práce je samozřejmě firemní obchodní strategie, ale současně je to věc, která není moc tvůrčí, protože je do značné míry daná a nic moc nového na ní nevymyslíte. Zato když uděláte nový obal na maltoviny, je to činnost daleko kreativnější. Měsíce jsem přesvědčoval sestru, aby se nechala na ty obaly vyfotit. Důvodem bylo, že v maltovinách jsme od roku 2001 až dodneška jediný český subjekt na trhu vedle nadnárodních firem, fungujeme trochu jinak než ony, a řekli jsme si, že je na čase dát o tom vědět. Byly doby, kdy synonymem značky Knauf byly modré pytle. Pak to také změnili, ale mě to inspirovalo. Chtěli jsme, aby se lidé v obchodech začali ptát po pytlích s tou holčinou. A povedlo se. Když jsme loni na podzim uvedli obaly na mezinárodním stavebním veletrhu, chodili se na ně ptát všichni prodejci.“ Sázka na studenty Na veletrhu se také představila další zbraň ze Slaninova arzenálu, a sice spolupráce s vysokoškolskými studenty. „Dali jsme prostor studentům architektury ČVUT a oni pojali naši expozici jako nasvícenou uměleckou galerii. Chtěli jsme lidem ukázat, že betonové tvárnice se dají používat i v interiéru, že beton není nic nehezkého a studeného, ale že existují i betonové interiéry, které působí velmi příjemně. Expozice nám vynesla čestné uznání Top Expo.“

Za inovace firma také už dvakrát získala druhé místo ve finále soutěže Vodafone Firma roku, které se jen loni účastnilo 3600 firem z celé České republiky.

Na netradiční využití betonu firma několikrát vsadila i v praxi, například při zakázce Technické národní knihovny v Dejvicích, kam dodávala materiál pro vnitřní, dál už neomítané příčky, nebo u zatím své největší zakázky Paláce Pardubice, který je celý postavený z tvárnic Building SP.

Lidé jsou to nejdůležitější, ale také to nejdražší Od dob Emila Slaniny vzrostla i efektivita společnosti. „V dobách, kdy jsme drželi všechny provozy, jsme měli 128 zaměstnanců. Dnes jich máme 45, ale obratově se přitom stále pohybujeme mezi 140 a 160 miliony ročně. Lidé jsou na jedné straně v každé firmě to nejdůležitější, ale na druhé jsou nákladově nejdražší položkou, byť to zní tvrdě. Je nutné mít jednoho schopného člověka než dva méně schopné, co vás stojí víc. Také si všímáme, které zakázky a stavby nás mohou někam posunout. Teď jsme třeba vyhráli zakázku na stavbu průmyslové haly v Jaroměři pro amerického investora, který chce z betonových tvárnic vyzdít vnitřní kanceláře zvnějšku montované stavby. To je pro nás samozřejmě zajímavé. Když se nám podaří narazit na takhle odvážné investory, kteří uvažují nekonvenčně, tak je to úžasné.“

***

Období, kdy nás přesvědčovali, že máme firmu prodat, dokud má po tátově smrti ještě hodnotu, trvalo maximálně rok. Také proto, že jsme řekli ne.

Dotazník Martin Slanina Rodina: svobodný, bezdětný. „Vzhledem k práci a škole jsem zatím nenašel na založení rodiny čas.“ Auto: BMW Oblíbená hudba: „Jejda. Asi cokoli kromě country a dechovky, to jsou žánry, na které asi ještě nemám věk. Líbí se mi vážná hudba. A mám rád 80. a 90. léta, prostě všehochuť, nedělám si sbírku oblíbených interpretů.“ Volný čas: „Poslední dobou ho trávím sportem, ať už tenisem nebo v létě na in-line bruslích, v zimě ve fitku. Je to relaxace, můžete zapojit hlavu do něčeho jiného, než je práce.“ Oblíbená dovolená: „Skloubení poznávání s odpočinkem na pláži. Ne moc dlouhá. To je pro mě ideální.“

autor: Jaroslav Krupka

KE STAŽENÍ



Můj kalendářMůj kalendář (nejbližší zajímavé události)




Nejnovější zpravičkaNejnovější zprávičky

Ekonom | Nejlepší rozjet firmu hned! vloženo - 29.04.2010

    25. března 2010 Krize nutí lidi podnikat. V Česku za poslední rok přibylo přes 60 tisíc živnostníků. Více je i akciovek ...

MF Dnes | Vypořádáme se s korupcí a ekonomika se oživí vloženo - 29.04.2010

4. března 2010   ...

Lidové noviny | Nebudeš sedět v teple, řekl synovi otec vloženo - 29.04.2010

  26. února 2010 „Když táta zemřel, nebylo už možné se ho na nic ptát. A musel jsem začít hodnotit lidi kolem, kteří ...

Denik | Sourozenci Slaninovi dokazují, že stavebnictví není v krizi vloženo - 29.04.2010

  leden 2010 Dvakrát po sobě, a to v roce 2008 a 2009, získala ocenění Firma roku Středočeského kraje. ...

Hospodářské noviny | I na ekologickém provozu se dá vydělat vloženo - 09.12.2009

  ZELENÁ FIRMA. Šéf Building SP Martin Slanina se snaží myslet ekologicky. Ale nejde o to, že někam pošlete peníze, abyste ...

... starší zprávičky

Kategorie článkůKategorie článků